Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Vrchařské triple

Tři závody Saucony Českého poháru v běhu do vrchu bylo možné absolvovat ve třech dnech v období svátků 5. a 6. července a také hned následující sobotu, které datumově vládly magické sedmičky tedy 7. 7. 2007.

Část první: Lochovice - Plešivec

Iscarex team vyrazil ve čtvrtek před šestou ráno směr Beroun, kde se v nedalekých Lochovicích běželo první pohárové béčko. Cíl závodu je na Plešivci na pěkné, leč tentokrát velmi větrné vyhlídce zvané Čertova kazatelna. Závod se běžel současně jako přebor Středočeského kraje v běhu do vrchu a hlavně jako MČR veteránů v běhu do vrchu.

Z hlediska účasti lze hovořit o superlativech, myslím si, že nikdo nečekal účast více než 200 závodníků! A kvalita startovního pole veteránů rovněž vynikající, o tom svědčí známá jména borců ve výsledkové listině. Opravdu dobrá konkurence. Zázemí měli závodníci připraveno ve společenském sále u OÚ v Lochovicích, k dispozici bylo také občerstvení v sousední restauraci. Trať byla nenáročná, dobře značená, zpočátku po silnici, později ve velmi pěkném lesním terénu. Chyběly pouze ukazatele vzdálenosti a tak se běželo… a najednou byl za rohem cíl…

Můj kladný dojem ze závodu zkazila jeho druhá část - vyhlášení výsledků a mistrů ČR. V zaplněném sále chyběla při takto velkých závodech důležitá věc - ozvučení. I to dost dlouhé čekání by se dalo něčím zpestřit. Ivo Domanský zachraňoval svým hlasem a zkušenostmi co se dalo, v nervózní atmosféře to odnesl i trumpetista, který se nejdříve poctivě rozcvičoval, aby ho pak Ivo pokáral, že zdržuje a povolil mu pouze krátkou tuš pro vítěze. Asi největší rozpaky vzbudily odměny pro nejlepší veterány - pořadače od hlavního sponzora závodu firmy KORONA, kterou osobně zastupovala při vyhlášení její paní ředitelka. Pánové sice dostali pořadače modré, dámy červené, ale upřímně, je to vhodná upomínková cena…? Myslím si a věřím, že nejsem sám, že mistrovství ČR si zasluhuje štědřejší sponzory. Přitom reklamní panely této firmy na pódiu byly obrovské. Pořadatelé by si měli také pohlídat takové drobnosti, jako jsou chybějící podpisy na diplomech a vůbec na nich neuvedené dosažené časy. V postupně se vyprazdňujícím sále, což je zase ostuda nás závodníků, se nakonec málem zapomnělo na nejmladší juniorské kategorie. No škoda, mohlo to být excelentní mistrovství. Co by jinde pořadatelé závodů za takovou kvalitní a velkou účast dali.

Část druhá: Sedlecko - Prčický trhák

Na pomezí středních a jižních Čech, v srdci Českého Meránu, v souměstí Sedlec - Prčice se druhý den konal další pohárový B běh. Na náměstíčku v Sedleci (vyznavači dálkových pochodů znají spíše slavnější polovinu souměstí - Prčice) se sešlo podstatně skromnější pole rovných padesáti běžců, kteří kromě pohárových bodů bojovali také o tituly přeborníků Jihočeského kraje. Zázemí dobré, jako šatna obřadní síň, prostě pohoda. Začátek závodu podobný předcházejícímu - běh po středně stoupající silnici a později po lesních zpevněných cestách vzhůru do cíle na Javorové skále. Nejobtížnější stoupání bylo na posledním kilometru. (I v tomto závodě by bylo dobré značení vzdáleností). Pod vrcholem čekala na závodníky skvělá divácká kulisa. Fandily zde a závodníky hlasitě povzbuzovaly desítky dětí, které se přišly podívat z nedalekého tábora. Opět to nebyl obtížný závod, lehce ho zvládla (a výborně) i naše nejmladší členka teamu, desetiletá Míša, a tak možná bych doporučil změnit název na Sedlecko - Prčický trháček.

Vyhlášení na náměstí proběhlo bleskově, dokonce ho nestihly naše juniorky, které se zapomněly při návratu z vrcholu na lesních malinách. A už jsme frčeli do místa třetího závodu v Novohradských horách. Cestou jsme nezapomněli na krásy naší vlasti a navštívili Borovanský mlýn a památník Jana Žižky z Trocnova. Copak o to, my jsme se snadno přemisťovali mikrobusem, ale takoví Kubrovi, tak ti si dali přemisťování mezi závody po Jižních Čechách na kole…

Část třetí: Běh na Kohout

Po dvou závodech máme už určitou únavu v nohách, ale konečně je slunečné a trochu letní počasí, navíc nádherná jihočeská krajina, a tak se těšíme na nejnáročnější závod v Besednici. Pořadatelé se omlouvají, že museli kvůli kalamitě zkrátit trať, to nám však vůbec nevadí, ba naopak, 11 km nahoru na Kohout a zpět dolů nám úplně stačí k vyčerpání posledních zbytků sil. Naše nejmladší dívky tentokrát raději zvolily mládežnické kategorie v okolí malebného koupaliště. Zatímco Míša si zazávodila alespoň se třemi svými vrstevnicemi, Adélka byla ve starších dívkách jediná. Po dotazu k pořadatelům, kudy vede její trať, s ní nejdříve mladý pořadatel celou dvoukilometrovou trať obešel, aby ji pak při závodě ještě znovu doprovázel na kole. Tomu říkám pořadatelská péče.

Náhradní trať na Kohout se mi jevila celkem pohodová, žádné brutální stoupání, škoda, že se muselo běžet více po silnici. Seběh, který není mojí oblíbenou disciplínou, pořadatelé zvolili vhodně po měkkých cestách, pod vrcholem sice s poměrně strmým klesání mezi kameny, ale pak už bez problémů pozvolným klesáním až do cíle. Podle dosažených časů nakonec trať mohla mít necelých 10 km. Tento závod měl v porovnání s předchozími nejméně účastníků v hlavním závodě (48), ale zato nejhezčí prostředí startu a cíle a také obrovské množství cen, které by jinde stačily na uspořádání tří závodů. Když k tomu přidám laskavé a ochotné pořadatele, vychází mi tento závod jako jasně nejlepší a moc pořadatele chválím. A tak podle hesla konec dobrý, všechno dobré odjíždíme z Besednice spokojeni a těšíme se na neděli, kdy konečně nebudeme dělat nic a hlavně nebudeme běhat. No možná bych si mohl alespoň dát kolo… :) (jojo, jen 75 km na kole :o) - pozn. Milan)

Během cesty domů z Jižních Čech sepsal Aleš Stránský

Článek byl publikován 08.07.2007, 21:28:25