Jiří Magál - dokonalý obojživelník

Hodně málo z našich sportovců při současné špičkové specializaci dokáže vynikat ve dvou druzích sportu, i když jsou třeba dostatečně propojené v rámci přípravy na jejich hlavní zaměření. Ale najdou se takoví. Patří k nim bezesporu Jiří Magál. Velmi úspěšný běžec na lyžích, medailista z posledních zimních OH a také skvělý vrchař, prezentující se mezi našimi specialisty neuvěřitelnými výkony.

V letošním roce mu bylo 33 let, je ženatý, bydlí v Liberci, kde je zaměstnán jako instruktor sportu v Dukle Liberec a přes léto je vidět mezi běžci na svazích našich vrchů mnohem více než v jiných letech. Proto jsme se rozhodli ho pro vás trochu vyzpovídat. Velmi ochotně se do toho pustil a v následujících odpovědích se o něm vy, co jej osobně přímo neznáte, určitě dozvíte víc, než se vám podařilo zachytit v našich médiích.

Jirko, v letošním roce se objevuješ víc na závodech do vrchu než v minulých letech a k tomu v barvách Iscarex teamu. Proč tomu tak je? Změnil jsi svoji původní profesi?
Je to pravda, letos těch závodů do vrchu poběžím víc než v posledních letech. Běh do vrchu je moje druhá disciplína, která mě hodně baví. Samozřejmě, že mojí původní profesi, kterou je běh na lyžích, zatím rozhodně měnit nebudu. Vrchařské závody jsou součástí mého tréninku a velmi se mi hodí v mojí dost náročné letní přípravě.

Jak ses dostal do Iscarex teamu a proč běháš zrovna za něj?
Na jaře mě napadlo, že bych mohl běhat za nějaký tým, který se vyloženě specializuje na vrchy. Domluvil jsem se s panem Šimůnkem a jsem moc rád, že jsem se mohl stát právě členem Iscarex teamu. Už i proto, že pořádají můj nejoblíbenější běh do vrchu, kterým je Kraličák.

Měl jsi nabídky i od nějakého jiného běžeckého klubu?
Asi před třemi lety jsem jednu měl, ale zrovna v tom období jsem změnil styl tréninku a vrchy jsem moc neběhal.

Starty na závodech v bězích do vrchu jsou tedy jen v rámci přípravy a nebo k nim máš bližší vztah?
Vrchy, to je to moje srdeční záležitost, která mě opravdu baví a navíc je to výborný tréninkový prostředek, co se týče rozvoje funkčních předpokladů.



Plánuješ start i na letošním Králičáku jako na domovském závodě svého současného vrchařského týmu?
Letos se na start bohužel nepostavím, jelikož máme soustředění v rakouském Obertilliachu, který je 800 km daleko. Moje neúčast na tomto závodě mě ale hodně mrzí. Navíc jsem se letos chystal atakovat svůj rekord z roku 2005. Doufám, že příští rok mi to termínově vyjde.

Je to zároveň i nominační závod na MS do vrchu 2010. Je škoda, že se nezúčastníš. Dalo by se předpokládat, že se kvalifikuješ i na tuto vrcholnou sportovní akci. Láká tě konfrontace s nejlepšími vrchaři světa?
Tak nad tím přemýšlím snad každý rok. Rád bych vyrazil na světový šampionát, pokud by se běželo jen do kopce. Letos ale nestihnu Kraličák, takže ani nominaci. Navíc v termínu konání MS máme MČR na kolečkových lyžích, kterého se musím zúčastnit.

Máš v plánu odběhat víc závodů do Maratonstav Českého poháru v běhu do vrchu?
V srpnu absolvuji ještě jeden vrch, a to nejspíš Skuhrov nad Bělou - Velká Deštná, potom chci ještě běžet ve štafetě Dolomitenmann. Pak se již hlavně soustředím na zimní přípravu a většinu času v září a říjnu strávím na ledovci.



Kterých výsledků v bězích do vrchu si nejvíce ceníš?
Každé vítězství je pro mě cenné. Nejvíce Kraličák, kde se mi daří a závod mi nesmírně vyhovuje a pak Dolomitenmann s jeho obrovskou náročností a úžasnou atmosférou kolektivního pojetí tohoto specifického závodu družstev.

Máš své oblíbené vrchařské závody a který typ vrchů ti nejvíc vyhovuje?
Snad každý vrchař má své vybrané typy běhů, co mu nejvíce sedí. U mě jsou to tyto tři: Králičák, Dvoračky, Lysá hora. Na prvních dvou mám zatím traťové rekordy, chtěl bych přidat další právě ještě na Lysou. Také se mi hodně líbil i běh na Praděd, kde mám taky rekord, ale závod se koná až v říjnu, kdy jsem většinou už na ledovci. Nejvíce mi ovšem vyhovují trasy závodů vedoucích terénem a nejlépe pak přímo nahoru do kopce.

Co se ti na bězích do vrchu líbí, co si myslíš že je tam dobré a co by jsi naopak změnil?
Je to sport pro širokou veřejnost a to mám rád. Na závod může vyrazit skoro každý. Podle mě by bylo dobré zařadit pokaždé nějaký vložený závod pro malé děti, tím by se daly do tohoto sportu nalákat. I když je pravda, že se na některých bězích již dětské závody konají.

Konzultuješ s někým i svoji běžeckou a hlavně pak vrchařskou přípravu?
Zatím jsem to nikdy s nikým neprobíral. Samozřejmě vrchy běhám po dohodě s mým lyžařským trenérem Václavem Korunkou, který mi je připíše do tréninkového plánu v rámci přípravy. Někdy běžím závod po těžkém tréninku, jindy po dni volna. Záleží na tom, jak mi to zrovna vyjde. Formu ladím v každém případě až v zimě a na lyže.

Proč ti jde běh do vrchu o moc lépe než našim dalším lyžařům?
Sám ani nevím, ale myslím, že tam jsou taky dobří běžci, jen si v létě vybrali jinou disciplínu. Na funkčním vyšetření mám dlouhodobě vysoké hodnoty VO2 max. (90), které jsou pro vrchy důležité.

Běháš i závody v terénu, na silnici nebo na dráze a pokud ano, jaké máš osobní rekordy na vytrvaleckých tratích?
Takových závodů se už nestihnu zúčastnit, tím pádem ani nevím v jakých časech bych zvládl například desítku na dráze, nebo půlmaratón a v extrémním případě i maratón. Ale je možné, že to třeba jednou někdy zkusím. Zatím to ovšem nepřipadá v úvahu.

Nejdřív jsme se věnovali vrchům, ale určitě bude dobré vám všem přiblížit jeho hlavní sportovní profesi se vším, co obnáší, abyste si mohli udělat ucelenou představu o tom, co dosud Jiří Magál dokázal, co musel a musí zvládnout a jaká byla jeho cesta na lyžařský vrchol.

Teď Jirko, když dovolíš, se přece jen vrátíme k tvým sportovním začátkům a k lyžování. S jakými sporty jsi začínal a kde?
Už v dětství jsem se postavil na lyže v Krnově a to mi zůstalo dodnes jako mé hlavní sportovní zaměření.

Kolik let ti trvala cesta mez naše nejlepší lyžaře?
Lyžovat jsem začal asi ve čtyřech letech a v sedmnácti jsem se vydal na dráhu profesionálního sportovce. No a v 19 letech jsem se prosadil do reprezentace a v národním týmu jsem dosud.

Sděl nám, prosím tě, tvé nejlepší výsledky.
Určitě si cením nejvíce třetího místa ve štafetě na 4x10 km na letošních OH Vancouveru. Dále na olympijských hrách v Turíně 2006 jsem dojel 8. na 50 km a 14. ve skiatlonu. Pak na MS v Liberci 2009 jsem byl třináctý ve skiatlonu na 30 km a v Saporu 2007, také na MS, patnáctý, též ve skiatlonu. Ve Světovém poháru v Kuusamu 2005 se mi podařilo dojet na pátém místě na 15 km a v Tour de Ski 2007 jsem skončil celkově třináctý. To je asi tak zhruba to nedůležitější.



A kterého lyžařského výsledku si nejvíc ceníš?
Jednoznačně třetího místa z OH ve Vancouveru, což je zároveň nejcennější medaile z mé lyžařské kariéry.

Jaký je rozdíl ve startech na olympiádě, Mistrovství světa a ve světových pohárech?
Už jen to, že Mistrovství světa je jednou za 2 roky a olympiáda za 4 roky, je jasné, že výsledky z OH jsou v každém případě daleko cennější. Ve SP startuje zase větší počet závodníků, takže každý dobrý výsledek hodnotím vysoko.

A co říkáš na letošní olympiádu?
Asi pár lidí zklamu, ale pro mě to byla jedna z nejhorších co se týče úpravy tratí a celkové organizaci. Ale přesto díky medaili byla přece nakonec nejlepší.

Řekni nám také, prosím tě, kteří trenéři tě vedli a kdo tě teď trénuje?
Když jsem začínal v Krnově, tak mě k lyžování přivedl děda. Potom jsem trénoval s panem Okapalem a Petrem Kubíkem. Dále se v Jeseníku podílel na mé přípravě pan Žalčík a nakonec Václav Korunka, který mě trénuje doposud.

Prozradíš na sebe kde máš největší rezervy a zda se dají nějak odstranit?
Určitě mám slabinu v rychlosti, ale to už ve svém věku bohužel zcela jistě nezměním. Samozřejmě se pořád snažím zdokonalit v technice, na té se dá pracovat stále.

Proč se o tobě říká, aspoň to vždy komentátoři tvrdí, že dokážeš uviset skoro všechny soupeře, ale sám už třeba v intervalovém závodě takový výkon nepodáš?
Taky to neplatí vždy, že všechny uvisím, ale většinou se snažím jet se soupeři co nejdéle. Přesto je zatím můj nejlepší individuální výsledek z intervalového závodu z roku 2005, takže je vidět, že se i komentátoři občas spletou. V posledních dvou letech ale mám opravdu lepší výsledky z hromadných startů.



Na kterých lyžařských tratích se ti nejvíc líbí a kde ti to nejvíc vyhovuje?
Mám rád víc tratí. Třeba Falun, Oslo, Val di Fiemme, Vesec. Nejvíc mi to ovšem sedí ve Falunu.

Co si myslíš, že našim lyžařům chybí, aby se ještě víc prosazovali do světové špičky?
Více mladších závodníků v dorosteneckých a juniorských kategoriích, kde chybí konkurence. Myslím, že by se občas měli junioři prosazovat mezi dospělé v rámci ČR, aby měli pak možnost kvalitním tréninkem po 4 letech vstoupit do světové špičky.

Načrtneš nám své plány pro letošní sezónu?
Chtěl bych, aby se mi povedl nějaký závod ve SP do 5. místa a pár do 10. místa. V lyžování se samozřejmě bere každý výsledek do první 30, což je světová špička.

Myslíš, že je v tvých silách je splnit?
Určitě, pokud vše bude sto procent. Tedy musí sednout nejen dobré lyže, ale i forma a hlavně pak zdraví.

Co bys chtěl ještě dokázat?
Chtěl bych ještě přidat jedno umístění do 3. místa v individuálních závodech, ať už na MS nebo v SP. Na stupních vítězů jsem na těchto vrcholných soutěžích sám za sebe ještě nestál.

Považuješ zajištění přípravy reprezentantů v běhu na lyžích za dostačující nebo si myslíš, že je možné to provést lépe a jinak?
Až do letošní sezóny jsme měli přípravu vždy dostatečnou. V letošním roce máme ovšem velký problém s financemi, kterých je o polovinu méně než loni, což je skoro likvidační. Po tolika úspěšných sezónách (od roku 2003 se z každé velké akce přivezla medaile, ať z OH či z MS) mě fungování našeho managementu zaráží. Jen doufám, že se tento problém brzy vyřeší. Provést lépe to jde, je to jenom o lidech.

Jaké máte podmínky v klubu a za jaký závodíš?
Závodím za Duklu Liberec a podmínky máme opravdu skvělé, ať už jde o zajištění soustředění či regeneračního zázemí v Liberci. Ale na přípravu, kterou mám nad rámec, si přispívám sám (ledovec, lyžování v zimě v cizině atd.).

Prozraď nám ještě, jak vypadá v kostce tvůj rok lyžařské přípravy.
Můj tréninkový rok začíná přibližně na začátku května. Mimo domov je to určitě šest měsíců v roce. Jelikož už neuvádíme ve vyhodnocování tréninků kilometry ale hodiny, tak na lyžích to je za rok 300 hodin, na kolečkových lyžích 120 hodin, běh 100 hodin, kolo 100 hodin a síla přibližně 80 hodin. Většinou na jaře zahajujeme hodně na kole pak postupně začínáme běhat a zapojujeme kolečkové lyže. V létě pak jedeme většinou již na první ledovec a od září už převažují lyže. V listopadu nám začínají první lyžařské závody a končíme na začátku dubna. Pak si dávám měsíc volno a chodím jen na regeneraci.



Dá se taková zátěž vůbec dobře snést hlavně po psychické stránce a vyhýbá se vám ponorková nemoc?
Zatím to zvládám docela dobře, protože mě to baví. Důležitý je ale výsledek v zimě, který vám dá motivaci v létě. Ponorková nemoc u nás není, jsme dobrá parta.

Máš vůbec ještě na něco jiného, třeba na nějaké koníčky, v životě čas?
Celoroční program je dost nabitý, ale pokud se objeví nějaké to okénko, tak se rád projedu na silničním kole a také se občas zúčastním závodů na horských kolech. No a v rámci regeneračního odpočinku si čtu historické romány, protože historie mě dlouhodobě zajímá. Nesmím zapomenout ani na cestování, i když si ho užiji v celém roce docela dost.

Co tě nejvíc v životě baví a co tě vůbec nebaví?
Jsem soutěživý typ a tak mě docela baví s kýmkoliv a v čemkoliv soupeřit. Co ale vůbec nesnáším, to je čekání. Na tuhle ztrátu času jsem dost alergický.

Když netrénuješ, co děláš nejraději?
Snažím se věnovat rodině, protože jsem jinak většinou na cestách a také relaxuji.

Dáváš nějakému jídlu přednost a co jíš nejraději?
Já si nevybírám, každé jídlo, které je dobře připravené, je moje oblíbené. Mám jich rád spoustu a nevím, které vyzdvihnout jako nejlepší.

Ještě jsem se tě chtěl zeptat na tvůj vztah k přírodě...
Abych pravdu řekl, tak v přírodě jsem skoro pořád a skutečně mě baví běhat víc po lese než někde v městském parku. Nakonec my lyžaři jsme téměř neustále v nádherném přírodním prostředí, takže se tam cítím mnohem lépe, než někde ve městě.

A na závěr, jsi spíš samotář nebo kolektivní typ?
Rozhodně jsem víc do kolektivu, samoty si užiji dost při dlouhých závodech, kdy se musím soustředit sám na sebe a na svůj výkon a oprostit se od okolního světa.

Myslím Jirko, že jsme snad probrali všechno, co se dalo a proto ti děkuji za rozhovor a tvůj čas, který jsi věnoval mně i čtenářům webových stránek Iscarexu. Určitě ti budou všichni, včetně mě, držet po celou sezónu palce, aby se ti podařilo splnit všechny tvé sportovní i životní cíle.

Zdeněk Smutný

Článek byl publikován 09.08.2010, 12:49:59