Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Běh na Rozálku

Tento prodloužený víkend byl ve znamení krátkých závodů - Rozálka, Jablonné a Polička, dohromady to nedá ani deset kilometrů, ovšem o co kratší, o to rychlejší, tedy pro mě naprosto nevhodné. Zase bych to ale nebyla já, abych jednu výzvu tohoto druhu nepřijala. Samozřejmě volím pro mě nejschůdnější variantu - Běh na Rozálku, když už nic, aspoň je to do kopečka.

Závod je v pátek, sraz ve tři na obvyklém místě, dnes odpadá ranní stres i budíček, stačí to jen včas ukončit v práci a jede se. Hned po nástupu do auta upozorňuji na to, že žádný článek nepíšu, protože závod je tak krátký, že nebude, co psát. Což, jak vidíte, zase nedodržím a to ještě netuším, že ačkoliv na trati strávím necelých pět minut, prožiji poměrně dlouhý čas na vršku nad Rio de Žambérem. Jen škoda, že nám počasí nepřeje, je zima a jak říká radar, než vyběhneme, bude určitě i pršet. Vzhledem k tomu, že už nepatřím k nejmladším a nepotřebuji vypadat k světu, tedy ráda bych vypadala, ale než mrznout, raději si nasadím kulicha a vezmu tolik vrstev, že svojí figurou spíš připomínám vorvaně než běžkyni. Ještě slušivé zimní rukavičky a můžu směle vyrazit s ostatními stavět Iscarexový oblouk, který, vždy ráda vidím, neboť na něm obvykle visí ten běžci tolik očekávaný nápis: CÍL. Nad celou touto přípravou bdí s nervozitou sobě vlastní, ten, který mě vždycky dvacetkrát vyfotí a věřte, či nevěřte, ani jedna fotka není k použití. Kdo nevěří, stačí projet galerii...

Vše je připraveno, závod může začít. Nejdřív běží malé děti, pak postupně ostatní podle čísel. Mám 109, času je dost, tedy jdu klusat, všude je bahýnko, zase to bude klouzat, blíží se start, tam se ještě potkávám s kamarádkou ze studií, zapomínám na předstartovní stres. 5, 4, 3, 2, 1, start, běžím, mám v uších hudbu, vím, je to tak na jednu kratší písničku, běžím, schody, kopeček, hurá, zatáčka a chvíli rovinka, zatáčka, zatáčka a zatáčka. Mezitím jen fotograf, který, jak už jsem psala, neumí fotit...nebo, že bych byla opravdu tak nefotogenická? A ještě jedna zatáčka a už ho vidím....ten tolik očekávaný nápis je tu. To bylo rychlé, ovšem, nedá se říct, že by to nebolelo... zpocená nejsem, to bude tou zimou, prostě je to krátký, no, nestihla jsem si to ani užít. Tak si to užijeme s holkama po závodě, pěkně si poklábosíme. Máme na to čas, nastává totiž lekce country tance a to poměrně dlouhá, možná bych se to zvládla naučit i já. Ale raději to nezkouším, mám strach, že bych protancovala několikery střevíce a co by tomu řekli doma, stačí, že běhám...

Po vyhlášení musíme rychle vše sbalit a vyrážíme domů. Někteří s předstihem z auta volají svým drahým polovičkám a objednávají si domácí servis a večeři se slovy: Dneska si zasloužím plnou, maminko! Já raději nevolám, o děti je postaráno a moje slova by mohla být špatně pochopena, a navíc, mám dnes ještě důležitý sedánek ohledně splnění mého dalšího snu, ale o tom možná někdy příště...

Darina Hrušková

Článek byl publikován 02.05.2017, 08:09:08